Když jsem jel do Afriky poprvé, hemžilo se to tam šakaly. Běhali všude v parcích a vidět tohle bystré a aktivní zvíře nebyl problém. Po několika letech se to změnilo a mezi roky 2012 a 2016 začalo být pro mě setkání se šakalem vzácností. Naštěstí se cyklus dokončuje a šakali zase pobíhají.
Neviděný duch bushe. Tvor, jehož touží spatřit každý, kdo nakoukne do Afriky. Kočka, která se straní lidí. Tiché zvíře, které je nenápadné a nebezpečné. Levhart. Mé první setkání s ním proběhlo poměrně komicky. Asi mi není dáno být váženým pánem. I tak kouzelné a neobyčejné chvíle, jako první pohled na levharta u mě mají nádech komedie. Myslím, že...
Je to moje druhá největší africká láska. Australopitéci a všechno kolem nich mě vzrušuje a přitahuje. Ta malá stvoření chodila po stejné zemi jako já, když slétnu na jih. Kdykoliv mám možnost, jedu tam, kde po nich zůstaly stopy.
Kdepak, nejde o Twiggy ani jinou dámu. Tyhle krasavice mají půvab, který nezmizí ani za sto let. Právě naopak. Jak jim přibývají roky, jsou půvabnější a půvabnější. A ano, musím se přiznat - zamiloval jsem se.
Abyste vyfotili některé věci nebo zvířátka, je potřeba ulehnout. Ne tedy na lože, nýbrž na zem. A sem tam, i když se to nemá, musíte při tom uléhání i opustit vehikl. Čili vozidlo. Vždycky je ale na místě, uvážit, jestli si to můžete dovolit.
Nejjižnější místo afrického kontinentu je dalším zdrojem omylů. Možná stejně častých jako u "dvoubarevných" nosorožců. Hodně lidí si myslí, že je to Mys dobré naděje, ale kdepak. To musíte ještě níž.
Tahle fosílie znamenala potvrzení pravdy Raymonda Darta. Trvalo to 22 let, ale nakonec se ukázalo, že jeho australopithecus byl opravdu a bez pochyb oním chybějícím článkem. Světlo světa spatřila po miliónech let Mrs. Ples.
Leží uprostřed Botswany. A když stojíte na břehu, připadáte si trochu jako v ráji. Jen vám nejde do hlavy, jak je možné, že v moři písku teče opravdová řeka.
Je neznámé, ale krásné. Na první pohled mnohým připadá, že severní obloha je mnohem pestřejší, ale je to jen tím, že naše Velké vozy, Draky, Honící psy a další souhvězdí dobře známe.
Děti se dívaly na TV a běžel pořad z nějaké školky, kde mají jako mazlíčka oblovku. Tak jsem si hned vzpomněl na to, jak jsme od prvních cest vídali v buši takové veliké od slunce vybělené ulity. Vůbec jsem tehdy netušil, co je to za šneka. Až jsem ho poprvé uviděl. Krásné zvíře.
