Afrika s láskou

Mám Afriku pod kůží. Jak se to stalo? Nevím to jistě, ale mám pár tušení. Když jsem tam jel poprvé, ptal jsem se kamaráda, který vyrážel na svou desátou cestu, proč se neustále vrací. Co nového tam může vídat, co ho ještě dokáže překvapit. On se jen pousmál a řekl: "Až tam přijedeš, pochopíš to."

Pochopil jsem, ale to porozumění je téměř nesdělitelné. Miluji černý kontinent pro jeho krásu. Pro noci a rána, kdy kolem vašeho stanu zní Afrika tak nahlas, až se zdá, že všechna ta zvířata sedí těsně vedle vás.

Miluji ho pro časná vstávání, kdy se slunce ještě nevyhouplo nad obzor a já - tvor tak milující spánek - spěchám ze stanu s očima dychtivýma poznat, co dnes uvidím.

Miluji ho i pro jeho lidi. Tak jiné, než jsme my. Nikam nespěchající, většinou usměvavé a vždy připravené využít příležitosti získat od vás cokoliv jste ochotní postrádat. Nezáleží na místě a chvíli. Jdete přes hraniční přechod a voják u brány z pletiva se na vás usměje a poví, že se mu vážně moc líbí váš šátek. Že by ho chtěl. Vy odpovíte, že to je dobře, protože je to vážně skvělý šátek, ale máte tu jen ten jeden, a když mu ho dáte, vaše pleš bude týdny plakat. Vycení zuby v širokém úsměvu a odpoví, že to nic, že to je jasná věc.

A tak píšu, stříhám, leštím fotky a snažím se vyprávět.