Jedno z největších nedorozumění se jmény zvířat vzniklo při pojmenování černého a bílého nosorožce. Kdo obě zvířata viděl aspoň z rychlíku, dobře ví, že jsou oba šediví, případně hnědí nebo červení. Podle toho, v jaké hlíně se zrovna vyválejí. Proč se jim tedy říká "černý" a "bílý"?
Některé věci fungují všude na světě. A je zábavné, že vás to vždycky překvapí. Takhle nás překvapilo, když jsme pozorovali jednodo afrického výra, na kterého doráželi ptáci. Seděl na mýtině v buši. Na takovém štíhlém odlomeném kmeni stromu. A co chvíli přilétl nějaký pták, třeba leskoptev, a snažil se ho z té mýtiny vystrnadit.
Stalo se to v roce 1920. Při orání narazila radlice farmáře v severní Namibii na něco, o co se zlomila. Tak byl nalezen meteorit Hoba. Tenhle kus kovu má hned několik primátů. Je to největší meteorit na světě, největší přírodní kus železa na světě a prý taky představuje největší hmotnost, jakou dokáže naše atmosféra zbrzdit na rychlost volného...
Když jsem jsem poprvé řekl jedné kamarádce, že v Africe poletuje malý ptáček, co vypadá jako kolibřík a jmenuje se strdimil, myslela si, že si z ní dělám legraci. Smála se a kroutila hlavou, co si ještě vymyslím. Ale já si nevymýšlel. Ten ptáček tam vážně lítá. A není sám. Je jich tam spousta druhů. Jenže jsou maličcí a...
Jsou místa, na která se vám moc nechce. Ale když už jste poblíž, byla by škoda tam nezajet. Měl jsem v téhle kolonce třeba Krugerův park, kam se ale od první návštěvy rád vracím, i když mnoho lidí ho nemá rádo. Podobně rezervovaný jsem byl k návštěvě Mysu dobré naděje.
Tohle bylo jedno z nejintenzivnějších setkání s divočinou, jaké jsem zažil. Při čtyřdenním treku parkem, který je sám o sobě zážitkem, o kterém se jen těžko vypráví, jsme zastavili na polední pauzu. Abychom se vyhnuli největšímu vedru mezi dvanátcou a třetí hodinou. Utábořili jsme se v háji u napajedla. A pak tři hodiny sledovali úžasné sloní...
Je to zajímavá věc, tyhle housenky. Říká se jim Mopane worms, podle stromu, jehož listy mají nejraději. Jsou to krásná zvířátka. Obývají velké oblasti na jihu Afriky a jejich "chov" je důležitou součástí tamních ekonomik. Když je lidé chtějí jíst, musejí je usušit.
S malbami Křováků - toho neobyčejného arfického národa - se můžete setkat ve všech zemích jižního cípu kontinentu. Od Zambie až k Jihoafrické republice. Malí lidé totiž prošli téměř polovinou kontinentu, aby se nakonec ukryli v kalaharských pustinách. O jejich osudu je dobré mluvit a psát, protože mizející národ dokázal to, co ani bílí ani černí...
Když jedete do Afriky poprvé, máte někdy obavu z tvorů, které můžete potkat. Že není třeba panikařit, to vám potvrdí všichni, kdo už tam byli, ale pravda je, že inspirativních stvoření můžete potkat hodně. Jedním z nich je mnohonožka nazývaná SHONGOLOLO.
Prohlíželi jsme si křovácké malby nedaleko vodopádu Tugela Falls. Bylo dopoledne. Pod námi malá vesnice, která se jmenovala Kanibals. A jako průvodce (bez něho se k malbám nesmí, lidi je ničili) kluk z téhle vesnice, co tvrdí, že už to nedělají.
