Posledně jsme si povídali o potěše člověčího břicha. Dnes si povíme něco o potěše břicha nosorožčího. Nebude o trávě nebo listech. Bude to o potěšení, které si neodpustí žádný nosorožec. O báječném podrbání.
Je třeba jednou provždy přiznat, že kromě divočiny, zvířat a pocitu osamění nabízí cestování do Afriky spoustu dalších lákadel a potěšení. Jedním z nich je i jídlo. Je rozmanité a podle mých zkušeností nesmírně chutné. I u silnice na grilu z ráfku od náklaďáku si dáte skvělé maso a nebo sadzu (kukuřičnou kaši) voňavou a chutnou.
Jeli jsme letos v únoru kolem jednoho napajedla. Uprostřed vodní hladiny stála nehybně volavka. Bylo dost zvláštní, že měla vody sotva "po kotníky", i když byla skoro veprostřed. Ale někdy se to stává. Zkrátka mělčina.
Zrovna jsem konečně přivezl fotky z výstavy ve Dvoře Králové, která skončila už v červnu (popravdě mi je přivezl kamarád, jsem ostuda). Jsou to fotky z nádherného místa v severní Namibii. Tak si o něm něco povězme. Údolí Twyfelfontein je opravdu jedinečné.
Znáte to, jedete do Afriky za zvířaty a plánujete si, jaká zvířata chcete potkat, jaká chcete pozorovat a jaká chcete vyfotit. Ještě lépe si naplánujete v jaké pozici, na jakém místě a za jakého světla chcete konkrétní zvíře fotit. Už se Vám to někdy podařilo splnit plán? Nebo Vám podobný plán už přijde úsměvný?
Jmenuje se Honza Hejda a je do Afriky zamilovaný stejně jako já. Poprvé jsme se potkali na trailu v roce 2015 a od první chvíle bylo jasné, že jsme stejné krve. Když jsme tábořili pod velikým mahagonovníkem na břehu Letaba River a dívali se na slony, kteří pili pár metrů od nás, sdíleli jsme čiré nadšení z divočiny. O...
Někdy máte to štěstí a potkáte Afriku v její drsnější podobě. Když jsme se vraceli z měření vodopádu Tugela Falls, vzali jsme naše geodety na pár dní do parku. A hned první den přišlo štěstí noviců. Na mršině hrocha hodovalo hejno supů.
Když jsme posledně mluvili o parku Etosha, zmiňoval jsem jednoho bubáka. Tak si o něm povězme. Můžeme tím odstartovat jakýsi "seriál" o neobyčejných zvířatech v Africe. Tenhle člen by se mohl jmenovat Kebule. Proč? Protože vypadá jako ten vodník.
Jedním z mých velkých snů a plánů v Africe bylo strávit 24 hodin u napajedla a sledovat, jak to u vody chodí. Jenže to vždycky mělo háček. Když nejste z National Geographic nebo podobně významné instituce, nemáte šanci v parku zůstat mimo kemp přes noc. Takže tenhle můj plán dlouho ležel u ledu. Až jednou - v parku Etosha na...
Je tu daší člen party zvířat, která se mi nechtěla a nechtěla ukázat. Často to tak bývá. Zatímco vašim kamarádům se zvířata producírují před objektivem, vám se zkrátka ukázat nechtějí. A tak jsem léta míjel i africké papoušky. Tedy oni míjeli mě. Až teď jsme se potkali.
