Někteří z vás si možná pamatují, jak jsem tvrdil, že podcast je článek pro lidi, kteří jsou líní číst.
Dá se říct, že tenhle názor zastávám pořád. Ale rozhodl jsem se, vyjít jim vstříc. Přece jen platí i další můj výrok - když vyprávím o Africe, v duchu se tam vracím a dělá mě to šťastným.
Tak se jmenuje dokumentární minisérie, na které právě pracuji. Na začátku května jsem proto byl natáčet v Africe. Krásných a úžasných dokumentů o tom, jak je africký kontinent zajímavý a přitažlivý, toho bylo natočeno spousta. A je to dobře. Já se ale zaměřuji na zdánlivé maličkosti. Takové laskominy. Tři díly série Africa Magica jsou...
Dnes je svátek. Pro mě jeden z nejdůležitějších. Nejsem ale moc oficiální typ, a tak si vzpomenu a jsem rád, že se stalo, co se stalo. Díky tomu můžu žít svůj život a jsem za to vděčný. Když se toulám Afrikou, je pro mě takovým svátkem rozdělání ohně. Je jedno zda na kafe, na steak nebo jen tak pro klábosení....
Když John L. Brom projížděl v roce 1957 Afrikou ve stopách expedic Henryho Mortona Stanleye, zažil mnoho neobyčejných setkání. Potkal například pravnuka otrokáře, který tehdy panoval nad životy lidí černého kontinentu. Setkal se ale i se ženou, která znala Stanleye.
Byla to možná tahle jediná věta, která přesvědčila mladého Ladislava, aby odešel z univerzity a dal se zapsat na konzervatoř. Řekl mu ji přítel a velký vzor - Zdeněk Štěpánek. Jak zněla?
Dlouho jsem ji hledal, až jsem si začal myslet, že jedna z prvních Bromových knih o Africe se buď nadobro ztratila nebo nikdy nevznikla. Ale štěstěna je nejen vrtkavá, ale navíc mě má ráda. A tak se stalo, že už mám tuhle báječnou knížku v knihovně.
Představte si, že žijete v poušti nad korytem řeky, která mívá vodu jednou za pětašedesát let. K nejbližšímu městu je to 14 dní volským spřežením. Přesně takhle se měla rodina na místě, které pojmenovala Auchterlonie.
Stalo se mi to znovu. Jako obvykle jsem něco hledal v mých "pracovních" šuplících. A jako obvykle jsem našel něco úplně jiného. Něco, co mi připomnělo vůni Afriky. Zrovna teď, když tam nemůžu...
Na konci května jsem byl pozván do studia Ponte Records, abychom si popovídali o mé lásce k Africe. Tady je záznam rozhovoru.
Proč vlastně antilopy a další kopytníci ukazují lidem na safari zadky? Kdo ví. Možná je to náhoda, ale já si myslím, že jde o chování, které se zvířata naučila. Po generace odkoukané jednání, které má čtvernožcům zpříjemnit život.
