První setkání

Martin Šíl

Neviděný duch bushe. Tvor, jehož touží spatřit každý, kdo nakoukne do Afriky. Kočka, která se straní lidí. Tiché zvíře, které je nenápadné a nebezpečné. Levhart. Mé první setkání s ním proběhlo poměrně komicky. Asi mi není dáno být váženým pánem. I tak kouzelné a neobyčejné chvíle, jako první pohled na levharta u mě mají nádech komedie. Myslím, že je to dobře.

Na tuhle chvíli jsem čekal devět let. Vážně. Od roku 2003 jsem jezdil do Afriky, ale ikonická kočka se mi pořád vyhýbala. Až únor 2012 to měl změnit. A bylo to veselé. Z toho premiérového setkání mám jen jednu jedinou fotku, ale velmi silný zážitek. To bylo tak.

Trávili jsme noc na jednom hidu (takový jakoby posed) u napajedla. Byla horká a temná. Protože předchozí dny dost pršelo, zvířata se k napajedlu moc nehrnula. Měla dost kaluží v bushi. A tak jsme fotili hvězdy. Moc mi to nešlo, a tak jsem brzy nechal foťák foťákem a padl na postel.

Když se rozedlnilo, sbalili jsme si saky paky a vyrazili. A sotva 100 metrů od hidu se na rozcestí rozvaloval levhart. Přesně tak. Nádherný levhart. Ležel v trávě u cesty a nevypadal, že by chtěl odejít. Rychle jsme namířili foťáky. Kluci začali cvakat, já nic. Co se děje? Aha. Večer jsem vyndal kartu. Tak rychle vložit jinou. Zase nic....co se to děje? Aha. Noční fotky jsem dělal na "plnou díru". Takže teď za světla nepoužitelné. Přestavit ISO, clonu...honem, přece mi neuteče!

Už je to všechno hotovo...ISO, clona, čas...jo, jo, jo. Tak pojď, ty kočko strakatá...a zase nic. Ale vždyť já VŠECHNO nastavil!!! Chvíle zděšeného ticha. Třeštím oči, hlavou letí myšlenky. Co je proboha špatně? Na co jsem zapomněl? Mačkám spoušť....nic. Teprve teď mi to dochází. Abych nehýbal foťákem při dlouhém čase, nastavil jsem v noci samospoušť. A ta teď odpočítává. 30 sekund...29...28. Levhart stále leží. 19...18...17. Levhart zívnul. 10 sekund. Levhart se protáhnul a posadil se. 6...5...4. Zvíře se dalo do pohybu. Držím foťák a chce se mi brečet. Jak je možné, že jsem takový pako? 3...2... Levhart odbíhá. Sleduji ho a doufám, že aspoň něco vyfotím. Pak se ozve "CVAK". Tohle bylo nejdelších 30 sekund v mém životě. Display mi na chvíli ukazuje výsledek. Hrozně se bojím, že tam bude jen tráva. Není. Je tam celá kočka. V kroku. Uf! Tak mám fotku svého prvního levharta. Nic moc, ale je to číslo jedna.

Později toho dne jsme potkali ještě dva. Ale žádný z nich se nevyrovná tomu prvnímu. A žádný další taky ne.