Co tam ten člověk dělá?
Martin Šíl
Abyste vyfotili některé věci nebo zvířátka, je potřeba ulehnout. Ne tedy na lože, nýbrž na zem. A sem tam, i když se to nemá, musíte při tom uléhání i opustit vehikl. Čili vozidlo. Vždycky je ale na místě, uvážit, jestli si to můžete dovolit.
"Co to tam ten člověk dělá?" napadne vás, když v parku spatříte jedince s pupkem ve štěrku cesty. Zkušenejším jedincům je to jasné. Něco fotí. V tomto případě (snímek nahoře) hovnivály. Prali se o kuličku. A to je vždycky pěkné podívání a mohou z toho být hezké fotky. Jenže aby byly co k čemu, je dobré brát je od země. Takže to mě neporazil vůz kakarádů z Bushmana. Jen jsem hledal správný úhel :-)
S oblovkou je to trochu jednodušší. Není tak mrštná jako hovniválové. Ale stejně musíte do štěrku. Ono to vlastně nevadí, už jsem kvůli fotce ležel i v trávě plné trnů. Ne, že bych byl takový drsňák. Ona vypadala měkoučká jako samet. Ale píchala jako čert. :-)
Jasně, že někdy přestřelíte. Když jsem viděl tuhle fotku, ptal jsem se sám sebe, proč jsem vylézal. To nebyl dobrý nápad. Jak jsem řekl, vždycky je dobré přemýšlet, jestli je to bezpečné. Ovšem sem tam má každý zatmění. Jednou jsem tak dlouho uvažoval, zda se proběhnout do bushe k jedné veliké krásné lebce, až jsem si nevšiml, že na druhé straně cesty leží pod stromem lev. A čekal, jestli se mi zatmí. Naštěstí nezatmělo.
Tak vám všem přeji, abyste těch zatmění tváří v tvář Africe měli co nejméně!