Letité krásky

Martin Šíl

Kdepak, nejde o Twiggy ani jinou dámu. Tyhle krasavice mají půvab, který nezmizí ani za sto let. Právě naopak. Jak jim přibývají roky, jsou půvabnější a půvabnější. A ano, musím se přiznat - zamiloval jsem se.

Když totiž vezmete tyhle kamery do ruky, okamžitě ucítíte, co znaměná být filmař. Tohle je poctivá práce. Cítíte v ruce váhu přístroje, která vám pomáhá stabilizovat třes. Abyste vůbec něco natočili, musíte znát alespoň základy expozice. Umět nastavit clonu. Zkrátka musíte něco umět. A pak - ten zvuk. Jak kamera poháněná perem nádherně vrní. Tomu se nevyrovná žádné digitální ticho.

A proč o nich vlastně píšu? Tohle jsou kamery, kterými točil své dokumenty John L. Brom. Mám je připravené na podzimní výstavu. Obě jsou sedmdesát let staré. Obě funční. A obě krásné. Je snadné si představit, jak se Brom plíží savanou ke smečce lvů, která zrovna hoduje na ulovené zebře. Kamera začíná vrčet, šelmy jsou ale v klidu. Mají spoustu masa a ten podivný chlápek, co se připlížil po čtyřech, nevypadá, že by jim chtěl kořist sebrat. Brom natočí záběry, které potřebuje a pomalu se vzdaluje. Ví, že dnes dodržel bezpečnou vzdálenost. Právě o tomhle má vlastně být jeho další film. Jaká pravidla platí pro chování divokých zvířat? Jak se například vzdálenost, kdy vás zvíře toleruje, mění? Co podmiňuje, zda zvíře zaútočí nebo uteče? Brom tomu říkal zoopsychologie a jeho přátelé se tomu označení smáli. My tomu dnes říkáme etologie. V 50. letech dvacátého století to ale byl naprosto nový přístup.

Víc o tomhle jedinečném muži se dozvíte tady: www.bilykanibal.cz