Sveřepí šakali

Martin Šíl

Když jsem jel do Afriky poprvé, hemžilo se to tam šakaly. Běhali všude v parcích a vidět tohle bystré a aktivní zvíře nebyl problém. Po několika letech se to změnilo a mezi roky 2012 a 2016 začalo být pro mě setkání se šakalem vzácností. Naštěstí se cyklus dokončuje a šakali zase pobíhají.

Jak je to se sveřepostí šakalů, moc nevím. Pravda je, že mě sveřepí nepřipadají. Asi neznají onu okřídlenou větu, jež má zdokonalit dítka v pravopise. Jsou ale vytrvalí a využijí každou příležitost, jak získat potravu. Ono taky nic jiného nezbývá. Ve světě, kde pravidla určují lvi a hyeny. Ale i před velkými dravci, jako jsou supi, musejí být šakali na pozoru. Ten šakal na snímku taky nakonec o perličku přišel, protože mu ji sebral sup.

Pěkné je slyšet, jak šakali zpívají. To tedy nezní už vůbec sveřepě. Takové vysoké kňourání. Sledovali jsme onehdy párek šakalů u napajedla. Byla noc. Pobíhali sem tam, občas schroupli velkého brouka z písku. A zpívali. Pěkná chvíle to byla. Tak ať víte, jací jsou to (kontra)tenoři, tady je nahrávka:

Pro mě je moc zajímavé, jak šakaly vnímali například Křováci. Vždycky to přirovnávám k lišce v našich pohádkách a bajkách. Jen povýšené na vyšší level. Naše liška každého napálí a obelže, aby měla prospěch, ale neškodí na životě a zdraví. Šakal v křováckých legendách jde dál. Neváhá zabít či nechat umřít. Je ju to jedno. Je to takový "démon", který vypadá, že neumí do pěti počítat.

V souvislosti s tím je zajímavé, že hyeny, které na Evropany působí démonicky a krutě, mají Křováci za hlupáky. Nevěříte? Tak někdy příště.