Články

Byla to možná tahle jediná věta, která přesvědčila mladého Ladislava, aby odešel z univerzity a dal se zapsat na konzervatoř. Řekl mu ji přítel a velký vzor - Zdeněk Štěpánek. Jak zněla?

Dlouho jsem ji hledal, až jsem si začal myslet, že jedna z prvních Bromových knih o Africe se buď nadobro ztratila nebo nikdy nevznikla. Ale štěstěna je nejen vrtkavá, ale navíc mě má ráda. A tak se stalo, že už mám tuhle báječnou knížku v knihovně.

Představte si, že žijete v poušti nad korytem řeky, která mívá vodu jednou za pětašedesát let. K nejbližšímu městu je to 14 dní volským spřežením. Přesně takhle se měla rodina na místě, které pojmenovala Auchterlonie.

Stalo se mi to znovu. Jako obvykle jsem něco hledal v mých "pracovních" šuplících. A jako obvykle jsem našel něco úplně jiného. Něco, co mi připomnělo vůni Afriky. Zrovna teď, když tam nemůžu...

Proč vlastně antilopy a další kopytníci ukazují lidem na safari zadky? Kdo ví. Možná je to náhoda, ale já si myslím, že jde o chování, které se zvířata naučila. Po generace odkoukané jednání, které má čtvernožcům zpříjemnit život.

Je to věc, které si určitě všiml každý, kdo někdy vyrazil do Afriky za zvířaty. Sám jsem si té skutečnosti nejdřív nevšiml, potom mě překvapovala, rozčilovala a teď mě baví. O co jde? O zvířecí zadky. Je to totiž nejčastější část těla, kterou zahlédnete.

Hodně dlouho mi Bushmani pomáhali a stále pomáhají. Proto chci pomoct i já. Mají tu smůlu, že neprodávají rohlíky ani kytky nebo prkna a šrouby. Budu moc rád, když budete moci pomoci i vy.

Ne vždycky máte zvířata jako naservírovaná u cesty div ne s mašlí. Většinou je musíte usilovně hledat a nezřídka se stává, že projezdíte půl dne bez nějakého pěkného setkání. Pak (ale nejen pak) jásáte, i když se z vysoké trávy zvedne jen obrys nosorožce.