Články

Hodně dlouho mi Bushmani pomáhali a stále pomáhají. Proto chci pomoct i já. Mají tu smůlu, že neprodávají rohlíky ani kytky nebo prkna a šrouby. Budu moc rád, když budete moci pomoci i vy.

Ne vždycky máte zvířata jako naservírovaná u cesty div ne s mašlí. Většinou je musíte usilovně hledat a nezřídka se stává, že projezdíte půl dne bez nějakého pěkného setkání. Pak (ale nejen pak) jásáte, i když se z vysoké trávy zvedne jen obrys nosorožce.

Je to opravdu moc pěkný pták. Jmenuje se turako a už jsem psal o jeho šedém bratranci, který podivně křičí a říkají mu "go away bird". Tenhle je mnohem barevnější a je také mnohem těžší ho potkat.

Že si v Africe nedopřávají siestu jen lidé, ale i zvířata, to je fakt, který netřeba opakovat. Vlastně zvířata jsou v téhle činnosti mnohem lepší než my. Úplnými virtuozy odpočinku jsou lvi. Hlavně samci.

Občas přichází prchavý okamžik, kdy se dějí věci. Krátká chvíle, kdy můžete vidět nevídané. Takovu chvilku jsme zažili v březnu v Namibii, když se potkali dva velcí ptáci. Z našeho pohledu to vypadalo, že míří rovnou k sobě.

Přesně tak si připadáte, když stojíte na místě, které má velmi nepoetické jméno - Etosha Pan Lookout. Jenže co mu chybí na jménu, to hravě dožene atmosférou a krásou. Je to vážně paráda.

Pro všechny, kteří se nemohli dostat do Oblastního muzea v Mostě na výstavu Bílý kanibal, je tu skvělá nabídka. Muzeum se, i kvůli bláznění s koronavirem, rozhodlo vytvořit virtuální prohlídku celé výstavy. Stačí kliknout.

Můžete je mít i vy. Když budete v Namibii, zkuste si zajet k pohoří Brandberg. Jsou to krásné kopce sopečného původu v namibijské poušti. A kdy se k nim budete blížit od západu, od moře, kolem cesty najdete něco, co jsem zatím jinde nepotkal. Samoobsluhy s kamením.

Co má společného Martin Luther (ten německý) s Namibií? Upřímně řečeno, jen to jméno, ale potkat se s ním můžete v namibijské poušti tváří v tvář. Vážně. Nejsou v tom žádné záhady, jen trocha historie, omylů a prořízlá pusa.