Představte si, že žijete v poušti nad korytem řeky, která mívá vodu jednou za pětašedesát let. K nejbližšímu městu je to 14 dní volským spřežením. Přesně takhle se měla rodina na místě, které pojmenovala Auchterlonie.
Stalo se mi to znovu. Jako obvykle jsem něco hledal v mých "pracovních" šuplících. A jako obvykle jsem našel něco úplně jiného. Něco, co mi připomnělo vůni Afriky. Zrovna teď, když tam nemůžu...
Na konci května jsem byl pozván do studia Ponte Records, abychom si popovídali o mé lásce k Africe. Tady je záznam rozhovoru.
Proč vlastně antilopy a další kopytníci ukazují lidem na safari zadky? Kdo ví. Možná je to náhoda, ale já si myslím, že jde o chování, které se zvířata naučila. Po generace odkoukané jednání, které má čtvernožcům zpříjemnit život.
Je to věc, které si určitě všiml každý, kdo někdy vyrazil do Afriky za zvířaty. Sám jsem si té skutečnosti nejdřív nevšiml, potom mě překvapovala, rozčilovala a teď mě baví. O co jde? O zvířecí zadky. Je to totiž nejčastější část těla, kterou zahlédnete.
Hodně dlouho mi Bushmani pomáhali a stále pomáhají. Proto chci pomoct i já. Mají tu smůlu, že neprodávají rohlíky ani kytky nebo prkna a šrouby. Budu moc rád, když budete moci pomoci i vy.
Ne vždycky máte zvířata jako naservírovaná u cesty div ne s mašlí. Většinou je musíte usilovně hledat a nezřídka se stává, že projezdíte půl dne bez nějakého pěkného setkání. Pak (ale nejen pak) jásáte, i když se z vysoké trávy zvedne jen obrys nosorožce.
Byla noc. Půl třetí. Celý kemp spal, jen já seděl pod nočním nebem. Bylo to příjemné, bdít takhle dlouho. Obloha byla jasná a bylo teplo. A nad noční Etoshou letěla šňůra hvězd.
Je to opravdu moc pěkný pták. Jmenuje se turako a už jsem psal o jeho šedém bratranci, který podivně křičí a říkají mu "go away bird". Tenhle je mnohem barevnější a je také mnohem těžší ho potkat.
Že si v Africe nedopřávají siestu jen lidé, ale i zvířata, to je fakt, který netřeba opakovat. Vlastně zvířata jsou v téhle činnosti mnohem lepší než my. Úplnými virtuozy odpočinku jsou lvi. Hlavně samci.
