Říkal jsem to už mnohokrát. Je to pravdová řeka. Velká, silná, životodárná. A je neuvěřitelné vidět na vlastní oči, jak rozdává život. Sto metrů od ní jdete vyprahlým pískem, na břehu roste vysoké rákosí i v době největšího sucha.

Dnes poprvé píšu mimoafricky. Možná, že nasposledy. Přišla ovšem chvíle, kdy musím. Protože bez ní bych o Africe mohl tak maximálně číst. Samozřejmě, že myslím listopad 1989.

Je to jedna z nejbáječnějsích věcí na toulkách kdekoliv. Ušlí po dlouhém dni se utáboříte a rozděláte oheň. To prastaré kouzlo, které fascinuje, láká, přitahuje a pomáhá.