Obrazy malého muže

04.01.2019

Martin Šíl

S malbami Křováků - toho neobyčejného arfického národa - se můžete setkat ve všech zemích jižního cípu kontinentu. Od Zambie až k Jihoafrické republice. Malí lidé totiž prošli téměř polovinou kontinentu, aby se nakonec ukryli v kalaharských pustinách. O jejich osudu je dobré mluvit a psát, protože mizející národ dokázal to, co ani bílí ani černí nikdy. Sžít se s pustinou.  A kudy procházeli, tudy malovali.

Na protějším kopci leží vesnice Kanibals.
Na protějším kopci leží vesnice Kanibals.

Nedaleko vodopádu Tugela Falls leží nevelké skalisko, kde si můžete prohlédnout pár křováckých obrázků. Musíte ovšem s průvodcem. Doby, kdy jste si mohli pohled na skalní malby užít o samotě, jsou pryč. Proč? Protože lidé jsou různé, jak říkala jedna moje učitelka na gymnáziu. Ponejvíce blbé. A tak, aby si mohli malby vyfotit pěkně kontrastní, polévali je vodou. A samozřejmě nenávratně je poničili. Vlastně smyli. Ale fotky měli pěkné, to jo.

Není to příliš rozsáhlá lokalita, ostatně jako většina míst s křováckými malbami. Průvodce vám místo nejen ukáže, ale i vysvětlí, čím a jak Křováci malovali. A také proč. Na skále jsou vyobrazena zvířata běžná a důležitá. Antilopy skákavé, antilopy losí (těm Křováci říkali "král antilop"), ale i lidé či šelmy jako levhart.

Bohužel pitomci s vodou vykonali své, a tak se dá většina maleb jen tušit. Aby byly na snímcích vidět, musel jsem je brutálně zkontrastnit, což je dost poznat. Ale jinak by to vypadalo asi takhle:

A to už je také kontrast přidaný...škoda. Naštěstí je míst s křováckými malbami dost. Mají totiž neobyčejnou poetiku. Národ, který si nebudoval žádné stálé stavby, neměl písmo, nepřilnul k žádné formě majetku - ani věcí ani země - si svou nesmrtelnost nese ve své mytologii a malbách. Věčná škoda, že poslední křováčtí malíři zmizeli někdy na počátku 20. století. Užívejme si a chraňme aspoň jejich obrazy. Obrazy malých mužů.