Vracím se do Kalahari

A moc se na to těším. V jižní části téhle nádherné pouště jsem byl naposledy před pěti lety. Právě tam jsou ty známé oranžové písky. Je to kraj černohřívých lvů, ukřičených snovačů a čarovného deště.

Když totiž přijdou deště, promění se poušť na zelenou louku plnou barevných květů. Je to kouzlo, které se odehrává většinou v únoru. Teď ovšem jedeme do končící zimy. Všude sucho a relativně chladno. V noci by mohly teploty spadnout řeba až k 5 °C. Ovšem přes den se budeme mít fajn, bude kolem 25 °C, takže vedro.

To, že poušť nabízí hodně nečekaných zážitků, jsem říkal nejen já stotisíckrát. Na jeden kalaharský si ale vzpomínám úplně živě. Slunečný den, horko a nikde stín. Zastavili jsme u pěkného lvího samce. A on, sotva nás spatřil, zvedl se z písku a zvolna a v klidu přišel těsně k autu. Kdepak, žádný útok ani zvědavost. Stáli jsme mu proti slunci a on využil aspoň ten malý stín, který vrhalo auto. Pěkná chvíle.