Konečně úlovek!

02.11.2018

Před časem jsem tady lamentoval nad tím, jak těžko a složitě se fotí vlhy.  Jsou to krásní ptáci, ale živí a neposední, takže když je chcete cvaknout, není to jednoduché. Často se stává, že na fotce místo ptáka zůstane jen prázdná větev.

Když ale vytrváte, nakonec se úspěch dostaví. Jako teď. V září jsem měl to štěstí, že jsem se stal svědkem pěkných vlžích námluv.

Hide u Makorwane Dam.
Hide u Makorwane Dam.
Samička vlhy čeká na milého.
Samička vlhy čeká na milého.

U napajedel a vodních ploch v parcích bývají tzv. "hide" - posedy, ze kterých se v klidu bez rušení a nebezpečí dají pozorovat zvířata. A právě u takového hidu jsem pozoroval párek vlh. Nejdřív jsem na větvi nad sebou viděl jen samičku. V klidu čekala a nikam nespěchala. Když přilétl sameček, bylo všechno jasné.

Už letí...
Už letí...
Jako důkaz své náklonnosti nese vážku.
Jako důkaz své náklonnosti nese vážku.

V zobáku nesl vážku - dobrotu a důkaz toho, že to myslí vážně. Usedl vedle samičky. Ta příliš nečekala a dárek slupla jako malinu. To byl signál pro pana Vlhu, aby se také měl k akci.

Tahle chvilka ptačí vášně mi připomněla, že v divočině se věci berou jinak než u nás mezi domy ve starém městě na břehu ještě starší řeky. Všechno má svá pravidla a správný čas. A když ten čas přijde, není na světě nic důležitějšího.

A tak jsem cvakal obrázky a culil se pod fousy.