Když voda mizí

Začátek září je na jihu Afriky obdobím, kdy sucho těžce doléhá na všechny. Voda začíná mizet i ze stálých napajedel. Výletníkům se tak nabízejí neobvyklé pohledy. Jako tenhle.

Bylo to daleko od cesty, ale stálo nám to za dlouhé zastavení. Asi sto metrů od nás ležela bahnitá louže. Velká, protože napajedlo, po kterém zbyla, bylo poměrně veliké. Jenže teď voda skoro vyschla a uprostřed prohlubně bylo jen pár centimentrů husté hnědé kaše. Na okraji té "polévky" posedávali papoušci a opatrně z ní upíjeli. Občas přilétl motýl (jsou na snímku dva) a jiní ptáci. Vlevo je na obrázku drongo africký, najdete ho? Jenže to hlavní se ukázalo až po chvíli.

Nad hladinu začaly vystrkovat fousy ryby. Bylo to opravdu daleko, a tak si nejsem jistý, zda to byli sumečci nebo dokonce bahníci. Kroutili se v blátě jako žížaly. Skvělá podívaná. Jen škoda, že na tu dálavu nešly pořídit lepší fotky. Naštěstí nejezdím do Afriky jen kvůli obrázkům, a tak jsem měl radost i z pěkného podívání.

Seděli jsme tam hodnou chvíli a kochali se tím, co je vidět jen zřídka.