Když jde slon...

...tak je to vždycky krása. Kdo to někdy zažil, ví, že nelžu. Sloni totiž kráčejí klidně, s grácií a tiše. Tichounce jako myšky. Je to až k nevíře, ale je to svatosvatá pravda.

Na vlastní kůži jsem se o tom přesvědčil mnohokrát. Poprvé mě to překvapilo v Botswaně v parku Chobe. Šel jsem za soumraku ze sprchy, které v kempu vypadaly jako malé pevnůstky. Byl to pěkný večer, povídal jsem si s kamarádem Jendou, když jsme zaslechli praskot větví. Otočili jsme se, a asi tři metry za námi stál sloní kluk a chroupal právě ulomenou větev. Vůbec jsme neslyšeli, jak se za námi objevil. A proč sloni chodí tak tiše? Chodí totiž po špičkách. A mají tlumiče.

Tady je to vidět. Ta šestitunová zvířata vážně ťapou po špičkách. Pod chodidlem mají navíc vážně silný chrupavčitý polštář. Takový tlumič na slony. Pak se divte, že se za vámi objeví, ale vy neslyšíte vůbec nic.

Už jsem mockrát řekl, že jsou to  báječná zvířata. Dovedou dodat klid, ale i pocit surové síly. Mám je rád a každé setkání s nimi je skvělé.