Jóga? Jóga!

Kdo mě zná, asi se teď pousmál. Představa, že si užívám cvičení, skutečně úsměvná může být... Ale stejně tak je pravda, že když jsem si poprvé zkusil lekci jógy, byl jsem na konci tak spokojený a veselý, že jsem se divil sám sobě. A dopadlo to tak, že jsme vyrazili jogínovat do Afriky.

Byl to bezvadný výlet. Jiný, než mé dosavadní výpravy. Zvířata byla jen doplněk. Jezdili jsme k vodopádům, do jeskyní, do krajiny, a tam jsme cvičívali. Užíval jsem si to. Doopravdy (i když musím přiznat, že jsem sem tam "vomastil" ranní cvičení). Ale důkaz, že jsem i já dělal nepředložené pohyby, mám.

Byl to pěkný čas. Moc hezké bylo to, jak na naše cvičení reagovali lidé. Nejsou ještě úplně zvyklí na to, že se přižene parta podivínů a začnou zedat nohy, ruce a funět. Pamatuju, jak jsme vyrazili na výlet k vodopádů Forest Falls. Na louce, kde začínala pěšina, jsme se z ničeho nic dali do cvičení. Začalo to tak, že jsem předváděl, že vážně umím stojku. Pak se to zvrhlo v lekci jógy. Lehounce nám do toho pršelo, ale bylo pěkně teplo. A najednou přišla maminka s malou holčičkou a ptala se, jestli to je jóga. A holčička se posadila k nám do kroužku a pozorně nás sledovala. Škoda, že zrovna z téhle chvilky nemám fotku.

Jak ale zpívá jeden folkař - přišla potom spousta malých dní. A já se od návratu z Afriky na lekci nedostal. Moje chyba. Ale chvilku počkejte, však já se tam vrátím!