Jako ve snách

Martin Šíl

Přesně tak jsem se cítil, když se mi přihodila tahle věc. Na konci dne, před návratem do kempu, jsme se ještě stavěli u jednoho napajedla. Slunce zrovna zapadlo za kopce, takže jsme museli pečlivě hlídat čas. A vtom se objevili oni.

Napít se přišli černí nosorožci. Máma s odrůstajícím mladým. Samo o sobě skvělé setkání. Jenže to byl jen začátek. Po chvíli, kdy byli oba zjevně nervózní, se z bushe přihnala smečka psů hyenovitých. Rychlá akce. Honem k vodě a začali hltavě pít. Pořád se při tom rozhlíželi na všechny strany. TOHLE byla teprve paráda!

Zvíře, které se jen tak nevidí. Lovec lovců a zvířecí manekýn. Krutý, ale krásný. Zkrátka - sen všech, kdo milují Afriku. Bylo to teprve podruhé, co jsem ho viděl. Poprvé v zimbabwském Hwange v roce 2010. Podruhé po pěti letech. Škoda, že nebylo světlo, což je na fotkách dost poznat. Ale nevadí. Mám je.

Kdyby to šlo, poskakoval bych po hidu jako blázen. Naštěstí bylo třeba být zticha v klidu. Nakonec se povedla jedna fotka, kterou mám moc rád. Není dobrá, ale miluju jí. Jsou na ní dvě zvířata, která patří k tomu nej, co můžete potkat. Černý nosorožec a pes hyenovitý.

Je zajímavé, že od té doby potkávám u tohohle napajedla většinou špeky. Asi se tehdy zlomilo nějaké kouzlo. Někdy příště vám třeba povím o lvu, slonu a dvou nosorožcích. Taky pěkná chvilka.