Čaj z bushe

Moc příjemná zkušenost z posledního treku africkou divočinou byl čaj, který jsme si vařili. Náš kamarád a průvodce Howard se mě při chůzi bushem zeptal, jestli mě už pozval na čaj. Odpověděl jsem, že ne a on se zastavil, poodešel k blízkému kěři a začal trhat jeho suché plody. Přidali jsme se a pak se těšili, až postavíme stany a dáme si čaj.

Sotva byl tábor hotový, dal se Howard do vaření. Nejprve bylo potřeba z každého plodu vyloupnout semínko. Čekal jsem, že právě to budeme vyvařovat, ale kdepak. Semínko letělo do písku a zbytek do ešusu. Pak zalít vodou a čekat, až se bude vařit.

Když se voda začne vařit, je dobré jednou dvakrát sebrat pěnu. Není potřeba vařit dlouho, stačí 5-10 minut. Těšili jsme se, jak to bude chutnat. První, kdo měl to štěstí ochutnat, byl Zdeněk. Protřelý zálesák a labužník.

S uznalým výrazem ve tváři a radostí z teplého pití pronesl Zdeněk osudová slova: "Lahodné!". Měl pravdu. Chuť čaje z bushe byla nasládle mdlá, úplně jiná než klasický čaj, roiboos nebo honeybush. Zkrátka čaj z bushe. Ale chutnal nám natolik, že druhý den nasbírali Honza s Lindou opravdu velkou hrst a vařilo se znovu. Tak vám všem přeju, abyste měli to štěstí a mohli si čaj z bushe nasbírat a uvařit taky.