Supí hostina

Někdy máte to štěstí a potkáte Afriku v její drsnější podobě. Když jsme se vraceli z měření vodopádu Tugela Falls, vzali jsme naše geodety na pár dní do parku. A hned první den přišlo štěstí noviců. Na mršině hrocha hodovalo hejno supů.

Oni tedy nehodovali všichni společně. K masu se dostali jen ti nejsilnější. Jednak kvůli hierarchii, jednak kvůli tomu, že hroch má velmi tlustou kůži. Supi se přes ni nedokážou dostat k masu, a tak jsou odkázaní na to, aby jim kořist "otevřel" nějaký větší predátor. A protože to se tady nestalo, vyjídali nebohého hrocha skrz díru v noze. Pravděpodobně po otevřené zlomenině.

A při hodování na sebe nebyli vůbec milí. Ti nejsilnější jedli, slabší jedinci okukovali a snažili se něco urvat. A ti nejslabší posedávali kolem na zemi a křoví. Jedlíci si své privilegované místo bránili křídly a zlostným syčením.

Byla to zajímavá zkušenost. Horda supů, kteří se hádali, syčeli a ze zobáků jim kapaly sliny...