Dobrodružství začíná

Tak jako spousta jiných lidí jsem měl za to, že svět je víceméně objevené místo. Na objevování zbyla jen nejodlehlejší místa, ukryté lokality, kam se vydávají jen opravdoví vědci nebo nejčistší blázni. A jako tolik lidí přede mnou jsem se neskutečně mýlil, když mě uprostřed města a v davu lidí potkal objev, který ukázal směr na léta dopředu.

10 korun, které mi změnily život

Začalo to úplně nenápadně. Přesně tak, jak velké věci začínají. Byl začátek prosince. Možná rok 2011, možná 2012...kdo ví, já si už nevzpomínám. Čekal jsem, až nastoupím na pódium adventního koncertu, kde každoročně vystupujeme s jedním sborem. Dlouhou chvíli jsem si krátil prohlížením knih v regálech kolem. Čekali jsme totiž ve foyer knihovny. A tak jsem pátral po nějaké pěkné knížce o Africe, kterou miluji a do které se často vracím. Z police jsem nakonec vylovil malou knihu se lvicí na obálce. Africká odysea, stálo na titulu. John L. Brom, četl jsem jméno autora. Neznal jsem ho. Když jsem se ale letmo zalistoval, hned mi bylo jasné, že tohle nebude žádný americký kovboj, co jel do Afriky na dovolenou. Knížku jsem si okamžitě koupil. Za deset korun. A tyhle peníze byly tou nejlepší investicí, jakou jsem kdy udělal. S trochou patosu by se dalo říct, že mi ta desetikoruna změnila život.

Neamerický Američan

Knihu jsem zhltl téměř na počkání. Bylo to poutavé vyprávění člověka, pro kterého Afrika není jen dobrodružství, ale taky život obyčejných lidí, kterých se autor nikdy nestranil. Rozuměl jim a přijímal jejich odlišnost, protože věděl, že vychází z odlišnosti země, která je tak jiná než Evropa či Amerika. Jak jsem otáčel stránku za stránkou, měl jsem stále silnější pocit, že tenhle John rozhodně není Američan. Spíše Evropan. Když se ale v knize objevily zmínky o "skvělém československém sochaři Foitovi" a dalších českých rodácích, začalo ve mně klíčit podezření. A jakmile jsem v doslovu přečetl větu o českých kořenech autora, bylo jasno. Sotva jsem odložil knihu, začal jsem pátrat. A dozvěděl se věci, které zprvu vypadaly jako z Cimrmana.

Všudybyl

Na tu fotku jsem se díval, jako bych nevěřil, že existuje. Rozesmátá černá kráska se skleničkou piva v ruce a naproti ní Brom. Ve stejně dobré náladě. Ta krásná žena se jmenovala Josephine Baker. Herečka, zpěvačka, tanečnice. Hvězda. A vedle ní Brom. A hned potom Brom u hrobu Ghándího. Brom s Čankajškem, Brom s Johnem Hustonem (režisér Africké královny), Brom mezi Pygmeji, Brom v rytířském plášti... Vypadlo to, že tenhle chlapík toho stihl opravdu požehnaně.

Napadlo mě, jak je možné, že jsem o takhle šikovném chlapovi ještě neslyšel? S mojí vášní pro Afriku. Odpověď jsem našel později, ale byla vlastně úplně jednoduchá a logická. Doba Bromovy největší slávy v Československu byla za první republiky a za okupace. Po skončení války a nástupu komunismu musel z existenčních důvodů emigrovat. A kdo si pamatuje, jak komunistický režim zacházel s emigranty, nediví se, že jméno Brom zmizelo z našeho světa.

Jenže takhle by to nemělo zůstat, řekl jsem si a pátral dál. Postupně se objevovala všechna fakta o jeho životě, o práci, kterou vykonal v Československu, o tom, jak se dostal do emigrace a začal nový život. Od začátku a z ničeho. Z neznámého Ladislava (to bylo jeho rodné jméno) Broma se za pár let stal John L. Brom, o kterém Ernest Hemingway (ano, TEN Hemingway) prohlásil, že patří mezi nejvýznamnější světové spisovatele.

Nový domov

Proměna československého filmaře ve světového autora samozřejmě neproběhla ze dne na den. Novým domovem se mu stala Paříž. Učaroval mu duch města a francouzská umělecká tvořivost. Právě v Paříži přijal jméno John. Stalo se to po incidentu, při kterém zjistil, že slovanské jméno je krátce po válce a nástupu železné opony velmi nežádoucí. Paříž také mohla za to, že dostal příležitost zamilovat se do Afriky. Samozřejmě za to mohl film. Ten film byl jediným pojítkem s rodnou zemí. Jeho scénář si přivezl s sebou. Jmenoval se Ve spárech džungle a napsal ho společně s Františkem Kožíkem. Osmiměsíční filmování v Kamerunu předurčilo jeho životní dráhu na dvacet let dopředu... Zatím je ale stále ve městě nad Seinou. Hledá investora pro svůj první film v zahraničí.

Příště se vydáme se po jeho pařížských stopách.