Chvilky...

Kdo někdy v Africe byl, dobře ví, že setkání se zvířaty jsou vlastně krátké chvilky. Něco vás zaujme v buši, kouknete, a než se nadějete, to zvíře, po kterém toužíte takovou dobu, je pryč. Na fotku máte v ideálním případě třeba 20 sekund. Běžně tak pět.

To byl i případ téhle krásné hyeny. Pomalinku se courala vysokou trávou. Větřila něco před sebou, a tak nám dala mnohem víc času na focení. Potkat tenhle druh hyeny není úplně běžné, takže jsem se vrtěl ve snaze udělat aspoň nějalý obrázek. A když kráska odešla, tetelil jsem se radostí a jako vždycky kamarádům předával rozumy, jak je to vzácné zvíře...

Tahle zebra byla jiný případ. Pročpak by utíkala a schovávala se, když má tak dobrou náladu? Fotil jsem si jí u snídaně. Na talíři volská oka, grilovaná slanina a klobásky, na horkém toustu tálo máslo... A za plotem u napajedla rozesmátá zebra. Co si přát víc?

Tohle zvířátko taky neutíkalo. Je to housenka jednoho opravdu velkého druhu martináče (14cm). Ráda se pase na listech stromu, který se jmenuje mopan motýlový podle listů ve tvaru motýlích křídel. Je to pěkné stvoření. Navíc ho černoši sbírají, suší a jedí. Buď sušené nebo vařené ve slané vodě. Přidávají je třeba do zeleninové směsi jako my přidáváme do leča klobásu. Říká se, že třeba v Krugerově parku tyhle housenky sežerou víc zeleně než všichni sloni dohromady... Moc zajímavý tvor.