Za velrybami

21.12.2018

Martin Šíl

Setkání s velrybami je vždycky výjimečnou záležitostí. Při prvním výletu jsem si nedokázal představit, jak to vlastně bude vypadat. Jak veliké doopravdy jsou, jaký to bude pohled a jestli je vůbec potkáme. A bylo to....zkrátka krásné.

Když se chcete potkat s velrybami, musíte plánovat. Na lvy, slony a další zvířata stačí koupit letenku, když jsou levné, a nějakého (skoro) vždycky potkáte. Na velryby si musíte koupit letenku pro cestu od června do listopadu. Jindy jsou tihle obříci u Antarktidy. Jen v zimě (tedy té jihoafrické) připlouvají. To je vlastně jediné, co musíte plánovat. Pak stačí zajet k oceánu.

Všechny cesty se podnikají na lodích asi 10-15 metrů dlouhých. Je dobré udělat si rezervaci. Bývá plno. Počet cest za den je omezený, aby měli kytovci aspoň trochu klidu.

Najít velryby popravdě netrvalo nijak dlouho. Lidé z lodí samozřejmě vědí, kde hledat. A už z dálky je krásně vidět, jak chrlí. To je slovo, které si pamatuju z knížky Bílá velryba (Moby Dick). Támhle chrlí! Křičeli vlerybáři. Nějak mi to uvízlo v hlavě. Takže když jsem uviděl poprvé velrybí gejzír, neudržel jsem se a volal na kamarády: "Támhle chrlí!" A cítil jsem se jako starý Achab...

Je neobyčejné pozorovat tvora, který je delší než vaše loď. Občas vás velryby pustí opravdu blízko. Jednou jsme se i otřeli o její bok. Měl jsem hrozný strach, že se potopí a už se neukáže. V první chvíli to tak opravdu vypadalo. Velryba zmizela v modrozelené hlubině. Jenže asi za minutu se vymrštila z vody asi 50 metrů od lodi. A pak znovu a znovu. Něco báječného. Všichni křičeli "Óóóó!" a "Wow!". Přiznám se, že já jen šeptal. "Ty vole, to není pravda", kroutil jsem hlavou a mačkal spoušť foťáku. Promiňte to slovo, ale znáte to. Když vládnou emoce, občas se nějaké to zvíře z pusy vyřítí...a lhát se nemá. Ani při vypravování.

Říkám to poměrně často. Jsou věci, na které vám slova nestačí. Jsou zkrátka tak silné, že když se snažíte popsat své pocity, nutně používáte superlativy a velká slova. Ale to ten zážitek spíš kazí. Nevládnu slovy tak dobře, abych dokázal popsat, co jsem cítil, když jsem se potkal s velrybami. Velká škoda.

Máte-li štěstí, potkáte při výletu i delfíny. Jenže to je focení za trest. Ti chytří tvorové jsou neuvěřitelně rychlí. Vystřílel jsem asi 300-400 fotek jen na ně. Vyšly tři. Všude byly jen ocasy nebo zčeřená voda. Ale bylo to bájo.