Trojmezí

08.02.2019

Martin Šíl

Tohle trojmezí je krásné místo leží na hranici Jihoafrické republiky, Zimbabwe a Botswany. Kdysi tu byla stanoviště armádního dělostřelectva, ale zřídit tu park bylo mnohem lepší rozhodnutí. Krajina je malebně divoká a park jako takový velmi různorodý.

Když stojíte na onom "trojmezí", díváte se do tří států a na dvě řeky. Na fotce vlevo je to takhle: řeka tekoucí vodorovně je Limpopo, jedna z afrických legend. Do ní ze severu teče Sashe. Od Sashe na západ leží Botswana, na východ Zimbabwe. Od Limpopo na jih je JAR. A ta pěkná holka je moje Jana :-)

Naprosto parádní je v tomhle parku kemp. Na rozdíl od většiny ostatních leží uprostřed lesa. Táboříte pod obrovským stromem, kolem vás pak za tmy courají zvířata. Je to opravdu nádherný zážitek. Pravda, slabší povahy mohou být nervózní, ale věřte, je to bezpečné. Mě se v kempu líbilo maximálně.

Krajina je, jak už jsem říkal, různorodá a chvílemi dramatická. Rostou tu už baobaby a leží rozpukaná a rozeklaná skaliska. V části pokryté lesem pak vede lávka asi pět metrů nad zemí. Procházíte korunami stromů až k řece. To je moc pěkné. Zvlášť, když jste tu sami a nehlučíte. Vážně paráda. Je škoda, že se sem dostávám jenom zřídka. Tím, že park leží na okraji mimo všechny cesty vedoucí do jiných zemí a parků, má výhodu i nevýhodu. Nevýhoda - zajet sem je vždycky pár dní navíc a dlouhý přejezd tam i zpátky. Výhoda - málo lidí, krásná krajina. Vždycky je skvělé, když táboříte sami. Máte svět jenom pro sebe.

Podle místních je srdcem parku tzv. Mapungubwe Hill (podle něj taky park dostal jméno Mapungubwe). Pahorek, na kterém byly nalezeny zbytky po osídlení. A hlavně - zlatý nosorožec. Soška vyrobená z ryzího zlata. Krásná věc. Objevily se teorie, že lidí žijící na Mapugubwe Hillu byli nějak spříznění s lidmi z Velkého Zimbabwe. Není to daleko, odhadem 200-300 kilometrů. Každopádně na Mapungubwe Hill jsme si udělali výlet.

Foukalo. Ale cesta se vyplatila. Byl to výlet s archeology a ti se hned pustili do práce. Prolézali kopec a zkoumali. Našli kůlové jamky a střepy a dokonce i korálky. To je s podivem, protože na kopci proběhl archologický průzkum. Ale jak je vidět, český archeolog má oči jako ostříž.

Myslím, že se sem brzy zase pojedu podívat. Jak tak vyprávím o baobabech a táboření pod obřím stromem, stýká se mi po tom pěkném místě. A vřele doporučuji návštěvu. Stojí to za to.