Oheň

07.11.2018

K tomuhle vyprávění mě inspirovala letošní návštěva jednoho parku. Strávili jsme tam dva dny na začátku cesty do Kalahari a na jejím konci. A právě druhá návštěva nám připravila překvapení. Hide, ze lterého jsme ještě před dvěma týdny pozorovali vodní ptáky a další zvířata, tam nebyl. Shořel.

Oheň je v Africe běžný a požáry v období sucha pravidelné. Většinou ale nenapáchají velké škody. Proto mě překvapilo, že hide zmizel. Nebylo to poprvé. Ve stejném parku před pár lety shořel jiný. Obnova netrvá dlouho, protože správa parku s něčím takovým počítá a kůly, na kterých hidy buduje, jsou betonové. Stačí pak jen postavit novou konstrukci, což je rychlá práce.

Mnohem dramatičtější podívanou jsme zažili s kamarády Jirkou a Fánou v listopadu 2014. Na jihu Krugerova parku hořel buš. Pás o rozloze asi 20km2. Na vršcích kopců byly plameny nejvyšší - odhadem 10-15 metrů. Na recepci kempu nám potvrdili to, co jsme si mysleli. První bouřky zapálily vyprahlou krajinu. V noci se spustil déšť a bylo po ohni. A na čerstvých spáleništích se popásala zvěř a paviáni hledali dobroty.

Oheň k africké krajině zkrátka patří a formuje ji odedávna. V parcích jeho šíření pomáhají silnice, cesty a průseky v buši, které fungují jako protiohňové bariéry. Situace musí být už opravdu vážná, aby plameny tuhle překážku překonaly.

Pro výletníky je pak setkání s plameny připomínkou toho, že by měli dávat pozor na to, co dělají. Častokrát totiž ohně vzplanou i kvůli turistům.

Pravdou je, že když jde o pravidelné požáry, nevěnují jim místní příliš pozornosti. Zasahují pouze v případě, že je ohrožen cenný biotop nebo lidká obydlí. Jinak nechávají krajinu, aby se s ohněm vypořádala sama. Tak, jak je to po tisíce let.