Bezútěšné údolí

02.01.2019

Martin Šíl

Jsem na chalupě. Za okny sníh, děti mokré až na zadku. V krbu hoří oheň a hřeje tím nejkrásnějším teplem, které znám. Nejlepší čas na to, navštívit pěkné africké místo.

Leží na jihu. Asi 300km severovýchodně od Kapského města. U města Graaff-Reinet najdete nárpodní park Camdeboo. Je to jeden z nejmladších (možná úplně nejmladší) státních národních parků. Středem toho parku je údolí nazvané poeticky Valley of Desolation. Bezútěšné. Ještě mě napadl poetičtější překlad - Údolí zmaru. Nádherně rozervané skály v krajině, které místní říkají Karoo (karú).

Je to zvláštní místo, protože to vypadá jako nějaký gigantický vykotlaný a zkamenělý pařez. Když procházíte kolem, jdete vlastně kolem dutého kopce. Zvenčí si nevšimnete, že je tam ukryta divoká kráska. Shora ale vidíte všechno. Rozpukané útesy, balvany povalující se na dně a svazích a modré nebe s oblaky nad vámi.

Výhled není nic pro rychlíky. Pro takové ty rychloturisty, kteří přijdou, kouknou, a už musejí dál, jak ji cukají nohy. Kdepak. Tady není kam spěchat. Pěkně se usaďte na kámen a dívejte se. Odhalíte stovky malých tajemství, která jsou vidět, teprve když se zklidníte. Květiny a stromky ve skalních průrvách, brouky mezi kameny, zvláštní seskupení balvanů. A duch místa. Když se podíváte za útesy na krajinu, která se táhně do dálky, je jednoduché si představit volské potahy, jak se derou tou drsnou pustinou. Tudy kráčely africké dějiny. Karoo bylo ve vzpomínkách Búrů "děsivé místo plné hrozného vedra, strašných mrazů, velkých záplav a smrtelného sucha".

Překonat ho, bylo často o život.

Na tohle všechno myslím, když koukám do krbu a upíjím brandy. A na to, jaké mám štěstí, když smím tahle místa vidět. Není to samo sebou. Příliš brzy jsme zapomněli, že cestování bylo ještě nedávno zapovězeným privilegiem.